Prof. MUDr. Jozef Skotnický

Doc. MUDr. Tomáš Blažek, CSc. (vedoucí Ústavu biofyziky 2. LF UK)

Prof. MUDr. Jozef Skotnický, zkladatel biofyziky na LF UPJŠ v Košicích

Na letošních XXII. dnech lekárskej biofyziky v Hrádku pri Jelšavě jsem měl možnost se po letech setkat s panem profesorem MUDr. Jozefem Skotnickým. Byl to nezapomenutelný zážitek. Pan profesor absolvoval LF UK v Bratislavě (1934). Po promoci nastoupil na Ústavu lekárskej fyziky, kde v roce 1943 habilitoval. Po zřízení LF v Košicích přišel zakládat a budovat Ústav lékařské fyziky Lékařské fakulty v Košicích (1949). V roce 1956 byl jmenovaný zastupujícím profesorem a v r. 1965 řádným profesorem aplikované fyziky.Ústav lékařské fyziky vedl až do odchodu do důchodu (1976). Napsal 80 poblikací z oblasti elektrifyziologie, elektroniky, termodynamiky, matematiky, imunostimulace a pedagogiky.

Na začátku XXII. biofyzikálních dnů pronesl prof. Skotnický jeden ze zahajovacích projevů.

Byl jsem mile překvapen fyzickou i duševní svěžestí pana profesora a energií, která z něj vyzařovala. Mezi přednáškami jsem mohl s profesorem Skotnickým hovořit a opět jsem si ověřil fakt, že biologický a psychický věk jsou dva odlišné pojmy. Pan profesor se narodil 2.9.1910, bude mu tedy zanedlouho devadesát let. Při debatě s ním jsem si uvědomoval jeho dlouholeté zkušenosti spolu s faktem, že sleduje pozorně vše nové a má o tom dokonalý přehled. Nové poznatky a fakta ovšem chápe a interpretuje, díky své dlouholeté zkušenosti, poněkud jinak než my mladší. Myslím, že to je dobře. Zkušenost a moudrost, načerpaná za dlouhého pedagogockého působení, je sice přímo nepřenositelná, ale pan profesor dovede nenápadnou poznámkou přesměrovat naše nahlížení na jiný úhel. Vede se mu tak eliminovat u svých posluchačů jednostranný pohled na problém.

Budu zde citovat projev prof. Skotnického in extenso, protože je poučný a inspirující.

Spectabilis, vážení páni profesori, docenti, kolegyne a kolegovia pedagogovia,

terajšie "Dni lekárskej biofyziky" sú pre Vás len v poradí dvadsiatedruhé, ale pro mňa sú významné a jubilejné, lebo pred 50. rokmi som prišiel do Košíc zakladať a budovať Ústav lekárskej fyziky. Neprišiel som ovšem sám, ale prišli sme z Bratislavy osmi: budovať Teoretické ústavy novo založenej Lekárskej fakulty. Prišiel biolog, anatom, histolog, fyzik, chemik fyziolog, experimentálny patolog a farmakolog, takže prednášky se začali v oktobri 1949. Budova teoretických ústavov na Kuzmániho ulici však bola v prestavbe a nasťahovať do nej sme sa mohli až za dva roky, aby sme v nej zotrvali celé štvrťstoročie do r. 1977, kedy sa teoretické ústavy, mimo morfologických, presťahovali na ďalšie štvtťstoročie do impozantných budov novostavby Lekárskej fakulty na Terase.

V prvom štvrťstoročí sa činnosť ústavov a tak aj lekárskej fyziky zamerieavala na nákup a nábor materiálnych pomocok a prístrojov pre pedagogickú a vedeckú prácu. V pedagogike sme museli zvládnuť výuku vo viecerých rokoch až 300 posluchačov, čo som obstarával s dvoa asistentami Antalom, Gürtlerom a Lučanským, ktorých neskor postupne vystriedali Boručuk, Maník a Legiň. Ako učebné pomůcky sme používali 150 stránkové archy napísané aj rozmnožené na ústave, ktoré sme poslucháčom opätovne požičiavali na celú dobu ich štúdia fyziky.

Po vedeckej stránke som pracoval a publikoval v oboroch: elektronika, elektrofyziologia a termodynamika. Na ústave sme zhotovili "Charakteroskop pre elektronky a tranzistory", ktorý získal ocenenie v časopise "Slaboproudý obzor", kde bol publikovaný (1959). Zhotovili sme tiež prístroj na snímanie akčných prúdov nervov a svalov a ich snímky boli publikované v "Bratislavských lekárských listoch" (1953). Pred 42 rokmi r. 1957 som zformuloval "Všeobecnú rovnicu" integrujúcu 10 najdoležitějších a nejužívanejších rovníc chemickej termodynamiky, publikovanú dodnes v osmych domácich i zahraničných časopisoch.

Vedecké poznatky sme si nevymieňali ako teraz v pravidelných "Biofyzikálnych dňoch", ale schádzali sme sa príležitostne v Brne, Olomouci, Hradci a v Prahe u prof. Santholzera, s ktorým sme r. 1971 napísali kolektívnu učebnicu "Lekárska fyzika", ktorú sme r. 1978 prepracovali na "Základy biofyziky" za redakcie doc. Št. Hupku, mojho bývalého asistenty z Bratislavy. Tomuto se však nepáčila moja "Všeobecná rovnica" ani nové definície základných pojmov prírodovedy v Santholcerovej učebnici a tak dal kapitolu o termodynamike napísať inému autorovi.

Zúčastnil som sa aj na Biofyzikálnych kongresoch v zahraničí" v Lipsku, Berlíne, Kieli, Tübingene a vo Viedni, kde som s úspechom předvádzal svoj zfilmovaný "Lillieho model nervu" a propagoval svoju "Všeobecnú rovnicu chemickej termodynamiky".

Hodno tiež spomenúť, že v päťdesiatich rokoch prof. Pajtáš založil "Prípravný výbor pre založenie - obnovenie Univerzity" v Košiciach. Bol som jeho tajomníkom a hlasoval som za terajší názov "Univerzita Pavla Jozefa Šafárika", ktorý se presadil aj keď boli navrhované aj iné názvy, Čsl. vláda uzákonila zriadenie univerzity v auguste 1959, takže v novembri 1959 bol už inštalovaný ako 1. rektor prof. MUDr. Josef Pajtáš, ako to v obrázkoch dokumentuje "Sborník prác Lekárskej fakulty, r. 1960, č.2".

Po štvrťstoročí r. 1976 som bol penzionovaný, ale pracoval som a publikoval som naďalej v oboroch: programovanie na počítačoch, imunostimulácia a základy prírodovědy.- Po úspešných výsledkoch z Bratislavy v čtaridsiatich rokoch sme v Košiciach spolu s veterinárnými lekármi MVDr. Federičom a ďalšími 3 roky aplikovali kravám v troch dávkach intravenozne koloidálny uhlík k prevencii a liečbě mastitíd, ktoré tvoria svetový problém a znehodnocujú mlieko. Popri zkvalitnení mlieka a záchrane životov viacerých kráv určených na porážku, dosiahli sme u takto ošetrených kráv aj zvýšenie dojivosti o 20 %, čo sme odpublikovali ve "Veterinární medicíně, 1984, č. 4".

V základoch termodynamiky som ukázal, že rovnica Gibbs - Helmholzova je trápnym omylom a musí byť preto opustená. Matematické vakuum takto vzniklé v chemickej termodynamike je účelné vyplniť mojou "Všeobecnou rovnicou chemickej termodynamiky".

Za svoju vedeckú činnosť som bol ocenený "Purkyňovou medailou" od Prezidenta ČSSR r. 1969 a tiež v zahraničí "Mezinárodným biografickým centrom" v Cambridge (IBC) a "Americkým biografickým ústavom" v USA (ABI):

R. 1995-2000 som bol 4 krát menovaný "Mezinárodným Mužom roka" R. 1996 mi boli udelené vyznamenania "Prezidentský honorný diplom (ABI) a "Cena zlatej hviezdy" (IBC) R. 1998 som bol označený za jednu z "Najviac tvorivých a úspešných osobností sveta" (IBC) R. 1999 som bol nominovaný za jedného z "Vynikajúcich mužov 20. storočia" (ABI)

Tieto vyznamenania sa ovšem netýkajú len mojej osoby, ale vzťahujú sa aj na "Ústav lekárskej fyziky" a na "Lekársku fakultu", kde som vyrástol a mohol pracovať, za čo im patrí moja vďaka.

Rád bych upozornil na některé detaily. Věci, které se nám dnes zdají zcela běžné, neexistovaly v době počátků ústavu. Charakteroskop byla svého času skutečně unikátní myšlenka a jeho realizace významně zrychlila proces párování součástek. Elektronky ale jsou dnes již víceméně zapomenuty. Dále, v projevu nezmíněný, na útavu zkonstruovaný přístroj pro aplikaci elektrošoku a elektronarkózy umožnil zavedení těchto léčebných metod v naší klinické praxi dříve, než byly k dispozici zahraniční přístroje. Přes skromné technické i finanční prostředky se podařilo realizovat mnohé. Stěží si dovedu představit, jak by dnešní badatelé, zhýčkaní technickým pokrokem, realizovali tyto nápady. Svěžest a bystrého duca si pan profesor zachoval, předávval a předává ho dále svým žákům a nástupcům. Budiž mu za to dík.

Zpět na obsah červnového čísla