prof. MUDr. Jiří Brdlík, DrSc. (zakladatel moderní české pediatrie)
Otisk přednášky, konané na výstavě pro péči o kojence v roce 1917
Z prvních starostí o dítě, když se narodí, mají býti oči. A to nejen tam, kde víme, že matka trpěla delší dobu výtokem z rodidel, ale ve všech případech. Zkušenost nás učí, že velké procento slepců osleplo v nejútlejším mládí z hnisavého zánětu očí. Osoby ošetřující dítě a matku mají míti zásadu, nejprve ošetřiti dítě a pak teprve matku, aby při opačném počínání nepřenesly nákazu s matky na dítě. Aby se zabránilo možné nákaze, vkápne se ve všech případech dětem do očí 1% roztok pekelného kaménku, neboť víme, že tímto předběžným vstřiknutím bylo již mnoho dětí zachráněno. Ostatní starost o oči tam, kde již hnisavý kapavčitý zánět očí nastal, musíme ponechati lékaři.
Dosti často bývá lékař nejdříve volán k novorozenému dítěti, pro porodní nádor hlavy, který matkám způsobuje starosti a obavy do budoucnosti. Nádory tyto nejčastěji bývají u prvorodiček, kde porod obyčejně trvá déle než u žen, které již vícekráte rodily. V takových případech se stává, že hlava dítěte je vystavena déle trvajícímu tlaku málo poddajné pánve, a následek toho jsou boule a krevní podlitiny, které se tvoří mezi lebkou a vlasatou částí hlavy.
Tyto nádory porodní vyskytují se obyčejně v druhém týdnu po porodu a zmizejí pomalu samy, anebo se mohou odstraniti napíchnutím a přiložením těsného obvazu.
Přímým následkem těžkého porodu, při němž použito bylo kleští, mohou býti menší trhliny, otekliny a odřeniny hlavy, někdy též očí, tváří a pysků. Podobným způsobem vzniká též jednostranná obrna nervu lícního. Též toto malé znetvoření obličeje samo v krátké době se zhojí.
Mnohem nepříjemnějším a lékařské pomoci vyžadujícím překvapením pro matku při narození dítěte jest rozštěp pysku, popřípadě patra. Rozštěpu pysku říkají lidé zaječí pysk, rozštěp tento bývá jednostranný, ale může se vyskytnouti též na obou stranách podél prostřední rýhy. Rozštěp pysku jest možno sešíti v prvém roku, naproti tomu rozštěp patra, není-li příčinou naprosté nemožnosti výživy, jest lépe operovati, až dítě je poněkud větší, rozumnější, tolik nepláče atd., asi ve 2-3 letech.
Velmi často dožadují se matky lékařské porady pro tak zv. podrostlý jazýček, a to nejen v nejbližší době po porodu, kde matka naříká, že dítě nemůže dobře ssáti, ale i později, když dítě špatně, anebo málo mluví, pokládají matky za příčinu toho podrostlý jazýček. V prvém případě může míti matka pravdu, že při krátké uzdičce podjazýčkové, která spojuje jazyk ve střední čáře se spodinou dutiny ústní, jazyk jest špatně pohyblivý a dítě špatně ssaje. Tomu se odpomůže nastřižením oné uzdičky. Příčinou špatné mluvy nebývá, obyčejně vyklube se z toho buď přílišné mazlení s dítětem, anebo jiné vady, jako na př. třetí mandle atd.
Dalším zjevem, který má svůj původ v průběhu porodu a který se teprve v pozdějších týdnech objeví, jest držení hlavičky a krčku k jedné straně. Příčinou toho zjevu je krvácení do jednoho z obou kyvačů hlavy, následné zjizvení má v zápětí zkrácení svalu. Tím stočí se hlava k jedné straně. Masáží, obvazy, t. zv. "kravatami" dá se docíliti v mnohých případech zhojení. Tam, kde se to nezdaří, jest nutno rozstřihnout onen zkrácený sval. Nepravidelnost ve vývoji dítěte projevuje se někdy tím, že dítě se narodí s uzavřeným otvorem řitním anebo že nalezneme otvory, na př. na krku, které za normálního stavu jsou uzavřeny (t. zv. píštěle). V prvém případě ovšem jest nutno co nejrychleji operativně zakročiti.
Velikou pozornost musíme věnovati pupku. Normálně rána po odpadnutí pupku se rychle zajizví a nečiní dále žádných obtíží. Někdy však dostavují se různá onemocnění pupku. Rána se mírně zanítí, trochu krvácí a mokvá. Přikládáme v takových případech obklady z bílé vody, zasypáváme pupek čistým zásypem a docílíme tak brzkého zahojení. Nepříjemnější jest, stane-li se mokvání hnisavým a v místech pupku tvoří se živé maso. Tato bující tkáň se nejlépe odstraní pekelným kaménkem, což ovšem může provésti jen lékař.
Věc stává se mnohem závažnější, je-li komplikována zavlečením nečistoty a rána je znečištěna. Nákaza šíří se pak často cestou mízní a krevní dále do těla a může nastati celková otrava krve, kteroužto nemocí pak dítě zmírá. Proto jest z nejdůležitějších úkolů při ošetřování novorozeňat naprostá čistota rukou a co nejmenší dotýkání se ještě nezahojeného pupku.
Nečistotou může se přenésti do rány pupeční i růže, o níž víme, že je nebezpečným onemocněním pro dospělé, natož pro malé kojence. Kůže okolo pupku stává se leskle červenou. Růže tato může se šířiti a někdy zachvátí i celý trup, hlavu i končetiny. Provázena jest vysokou horečkou, děti jsou schváceny, mají špatný tep, velkou žízeň a žádnou chuť k jídlu. Někdy dochází k tvoření se puchýřů a k hnisání. Dítě zmírá ochrnutím srdce. Nemoc tato vyžaduje okamžité pomoci lékařské.
Za normálního stavu má pupek vzhled malého důlku, který se při křiku a pláči nevyklenuje. Vystupuje-li pupek i za klidu i za křiku jako mírná vyvýšenina z jamky pupeční, mluvíme o pupeční kýle. Matky přicházejí s pravidelným nářkem, že dítě má vykřičený pupíček! Křik není sice vlastní příčinou tohoto "vykřičeného pupíčku", ale může kýlu pupeční značně zhoršiti. Proto jest třeba brzké rady lékařské. Složením kůže nad pupkem a přiložením náplasti zabrání se zvětšování kýly, ano často docílíme zhojení za několik měsíců.
Barva kůže novorozenců normálně začervenalá s jemným odstínem do růžova mívá někdy po porodu zabarvení značně žlutavé, obdobné onomu, jaké vídáme při žloutence dospělých. Mluvíme též v takových případech o žloutence novorozenců. Jedná se o fysiologický, tedy přirozený úkaz, který se během několika dní nebo týdnů ztrácí bez všelikého léčení.
Kůže novorozenců jest vůbec velice jemná a odpovídá na malé podráždění nejen začervenáním, nýbrž i záněty a tvořením se lišejů. Nejobyčejnějším takovým onemocněním jsou zpruzeniny na hýždích a v krajině tříselní, kol přirození a řiti. Jest pochopitelno zajisté, proč právě ta část těla nejčastěji bývá zapruzena. Jest to hlavně vlhko, které takovéto zpruzeniny má v zápětí a pozorujeme zároveň, že jsou tyto zjevy jedním z příznaků stavu, který nazýváme diathesou exudativní. Stav tento bývá přivoděn nesprávnou výživou, zejména na mléko příliš bohatou, dále překrmováním a projevuje se jednou jako zpruzenina, po druhé lišejem nebo ouročkami, po třetí zvětšenými mízními žlázkami, jindy opět bolavýma očima, náchylností k různým rýmám a kašlům. Proto je důležito dítě, byť i na pohled kypícího zdraví a tlusté, ukázati občas dětskému lékaři a o výživě si s ním pohovořiti. Že jest to nutno, vidíme na tomto příkladu: jest málo matek, které by se nedivily a nepotřásaly hlavou nad radou lékaře, že dítě má dostati na př. co možná málo mléka a žádné vajíčko, že mléko mu přímo škodí a že se ono množství mléka má nahraditi polévkou. Většina matek je toho přesvědčení, že čím více mléka dítěti za den vpraví, tím pro ně lépe, zatím však často, ba velmi často je takové překrmování, zejména mléčné, dítěti na škodu.
Jak z řečeného vyplývá nestačí k zahojení zpruzenin, lišejů, ouroček atd. jen zásypy a masti, nýbrž jest na prvém místě upraviti dietu a zažívání.
Než matka navštíví se zpruzeným dítětem lékaře, dbá o to, aby dítě neleželo v mokru a bude je často převinovati.
Některé děti trpí přílišným tvořením se mazu, zejména na vlasaté části hlavy. Tento bohatě vytvořený maz zůstane lpěti na povrchu hlavy, vše slepí v příškvary či strupy a často pokrývá celou hlavu. Děti takové vyhlížejí nepěkně a to jest příčinou, že matky hledají pomoci lékařské. Strupy jest olejem odmočiti a odloupnouti, aby kůže pod nimi nebyla drážděna. Hlava pak má se omývati mýdlovým lihem, aby se zabránilo tvoření nových příškvarů.
Nemoc, která se vyznačuje velkou tvrdošíjností a která často mnoho krušných chvil matce připraví, jsou ouročky. Jak již shora bylo uvedeno, vyskytují se u dětí t. zv. exudativních, buď překrmených a nesprávně živených, anebo naopak na výživě sešlých. Objevují se již ve čtvrtém měsíci a jeví se nám jako lišej zejména na tvářích, bradě, víčkách, čele a hlavě. Počínají začervenáním pokožky, zdrsněním kůže, mokváním, tvořením se příškvarů a strupů. Lišej svědí, děti se škrabou, kůže mokvá znovu a znovu a lišej nemá konce. Při tom jest nebezpečí, že škrábáním zanesou si děti do porušené pokožky druhotnou nákazu. První podmínka, aby se ouročky mohly zahojiti, jest, aby se dítě neškrábalo. A tu narážíme na překážky, které se zdají matce nepřemožitelnými. Máme-li zameziti škrábání, jest ovšem omeziti osobní svobodu malého trpitele.
Domlouvati a poučovati ho nemůžeme, a tak nezbývá nám než zavázati mu ruce. Navlékneme dítěti na ruce manžety z tvrdého papíru, aby nemohlo rukou v lokti ohýbati, a na obličej připevníme škrabošku. Jest to někdy tragikomické podívání na malého mučedníka, když tak ustrojen na postýlce sedí, a nemůžeme ani matkám zazlívati, hledí-li mu -- ovšem k jeho vlastní škodě - nějakým způsobem ulehčiti a na chvíli ho oněch manžet zbaví. Avšak tu, co jsme za celý den získali, jest zmařeno v okamžiku. Hned jsou ručky v obličeji, a z dříve suché, hojící se plochy řine se krev a jsme tam, kde jsme byli před počátkem léčení.
V tom tkví též příčina, proč se léčí ouročky mnohem rychleji v nemocnici než doma. Jest to důsledné, byť i na pohled tvrdé zachovávání lékařských předpisů. Léčení ostatní nespadá v rámec naší přednášky a není věcí matky, nýbrž lékaře. Jiná vyrážka - však krátce trvající - jsou potničky, které, jak dle názvu již patrno, vyskytují se u dětí, které se mnoho potí anebo kde jsme nařídili potní léčbu. Charakterisují se drobnými, světle červenými, často bílou hlavičkou opatřenými uzlíčky. Vyrážka tato jest bezvýznamná a hojí se po zasypání v několika hodinách.
Ke konci pojednání o nemocech kůže novorozenců zmínim se ještě o dosti častém úkazu, tak zv. puchýřině (pemphigus) a furunkulose. Jednou jen na některých částech těla (v záhybech na krku), jindy roztroušeně po těle, vyskytnou se puchýřky naplněné čirou tekutinou. Za včasné rady lékařské a zachování naprosté čistoty dá se nemoc v brzku vyléčiti.
Furunkulosa, t. j. tvoření se buď ojedinělých, anebo ve velkém množství vyskytujících se nežitů, jest způsobena zavlečením nákazy t. j. mikrobů, které nazýváme stafylokoky. Vyskytuje se buď u velmi sešlých, špatně živených kojenců, anebo opět u dětí buď nesprávně živených anebo překrmených a přetučnělých. Vystupuje-li ve velkém množství a nezakročí-li se včas lékařskou pomocí, je dítě v nebezpečí, že zahyne otravou krve. O vyrážce velmi závažné - luetické - zmíním se na jiném místě.
U novorozenců někdy pozorujeme, že prsíčka jejich kolem bradavek kulovitě zduří a při tlaku i bílý zkalený sekret z nich vytéká. Toto zduření nemá zvláštního významu, vystříháme-li se všeho bezúčelného a přece stále prováděného vymačkávání onoho sekretu z prsíček dětských. Tlakem můžeme způsobiti zánět, do infekce není pak daleko a můžeme tím přivoditi dítěti nemoc, která se musí léčiti chirurgicky.
Velikou důležitost v nejútlejším věku dětském hraje dutina ústní. Zde opět ocitáme se v rozporu s běžným názorem matek, které myslí, že musí dutinu ústní kojence hadříkem na prst natočeným vytírati. My naopak zavrhujeme každé vytírání úst, neboť víme a zkušenost nás tomu učí, že právě vytíráním úst nejčastěji bývá do nich nečistota zavlečena. Proto čím méně předmětů do úst malého dítěte dáváme, tím lépe činíme. Mimoděk přicházejí nám na mysl šidítka. Kdo dětí nemá anebo nepřijde s nimi do častého styku, pokrčí pohrdlivě rameny a šidítka zkrátka zavrhne. Než, kdo zažil takový křik dítěte celý den a celou noc, kdo viděl, jak dítě křičí, když leží, křičí, když je chová matka, křičí, má-li je otec, babička atd., vidí to hýčkání sem a tam, nevyspalou a mrzutou celou rodinu a pak nápadné ztišení dítěte po podání šidítka, nebude k němu tak odmítavým a přísným. Ovšem jedna podmínka zde jest, naprostá čistota, stálé vyvařování a možnost výměny několika šidítek. Neboť není hned tak nevkusného a nepříjemného podívání, jako na matku, která nejprve nasliní šidítko a pak je vstrčí dítěti do úst. Dítě nemůže říci, jak mu to chutná, ani se brániti, a přece taková matka si neuvědomí, s jakou ošklivostí by odmítla věc, kterou někdo již měl v ústech. A co nemocí tímto způsobem se může přenésti!
Šidítka tedy jsou jen tehdy neškodná a jako často nutné zlo přípustná, jsou-li naprosto čistá.
Nemoci úst, která je podmíněna plísní, je prýmek = moučnice = soor. V lehčích případech jen jazyk, v těžších tváře a celý nosohltan vypadají jako moukou posypány. Tyto povlaky přiléhají ke sliznici ústní. Sliznice sama jest zanícená a pití působí dítěti bolesti. Moučnice může i sestoupiti hlouběji do hrtanu a hltanu a tak státi se dosti nepříjemnou nemocí, ba u slabších nedonošených dětí smrtelnou. Zmíníme se ještě o dvou nemocech věku nejútlejšího, a to poměrně vzácných. O krvácení z ústrojů zažívacích a ztrnutí t.j. spínavých křečích (tetanu). První onemocnění je dosti zhoubné, a příčinu jeho hledáme buď v krvácení ze střev anebo jedná se asi o vředy v žaludku nebo dvanáctníku. Při druhém onemocnění, tetanu, jde podobně jako u dospělých u téže nemoci o zanesení nákazy. Vyskytuje se v prvních týdnech, ba někdy v prvních dnech života. Nejprve okolí pozoruje, že dítě nemůže ani píti z prsu ani z lahve. Příčinou toho jest křeč svalů žvýkacích. Ponenáhlu bývají postiženy touto křečí i ostatní skupiny svalů a dítě poznenáhlu propadá zkáze obrnou svalů dýchacích nebo srdce.
Přicházíme k nemoci snad u dětí nejvíce rozšířené, a to křivici. O příčinách ještě stále tápeme v nejistotě. Jedni hledají příčinu v překrmování mlékem a moučnými pokrmy, jiný bílkovinami. Jiní opět myslí, že malý přívoz vápna do těla, chudobu vápna v kostech způsobuje. Druzí, že velké vyměšování vápna zažívadly tuto chudobu vápna v kostech v zápětí má. Z toho je patrno, že ještě neznáme příčiny křivice. Jest převážně nemocí chudých tříd a tím je řečeno, že zejména špatný byt, nedostatek světla a vzduchu, nečistota, nesprávná a zejména umělá výživa jsou pro křivici přípravnou půdou. Jsou jisté předzvěstné příznaky, které křivici předcházejí. Na prvém místě jsou to nápadné značné poty, zejména na záhlaví. Zpocená hlavička svědí, dítě se tře o podušku a proto nalézáme často u takových dětí mírné lysiny na záhlaví. Děti takové bývají velmi zlostné a hodně bez příčiny křičí. Křivice může počínati již v druhém čtvrtletí života, nejvíce se však vyskytuje po půl roce. Matky pozorují obyčejně nejdříve, že dítě má "dvojité kloubky", to jest ztluštělé kosti dolní třetiny předloktí. Zduří i bérce, které jakož i horní končetiny mohou býti šavlovitě ohnuty. Na hrudi nahmatáme na přechodu kostí a chrupavek žeberních též typické zduření tak zv. rachitický růženec. Hrudník je úzký, stlačený, často znetvořený (ševcovský hrudník nebo ptačí hruď), břicho naproti tomu veliké, nadmuté. Hlava se včas neuzavírá (normálně kolem 15. měsíce), hrboly na čele jsou znatelny, v záhlaví kosti často měkké, jako pergamenové. Zuby rostou opožděně, nepravidelně a jeví změny rachitické. Páteř se ohýbá, dítě se křiví, rovněž pánev bývá postižena změnami, které v dospělosti u žen při porodu mohou býti na závadu. Děti křivicí ztižené bývají bledé.
Nemohu se více rozšiřovati popisováním křivice a jejích úchylek, neb máme před sebou ještě jiné důležité nemoci, a podotýkám jen, že včasným lékařským zakročením lze mnoho u křivice zachrániti.
S křivicí často souvisí nemoc, s níž se v praksi denně setkáváme, to jest psotník (křeče). Matky líčí, že dítě zůstalo bez sebe, očička mělo obrácena v sloup, ručky zaťaty, nožičky nataženy. Jindy opět, že dítě se zajíkne, zmodrá, nemohouc popadnouti dechu. Není možno uváděti všecky příčiny této přecitlivělosti nervové u dětí, podotkneme jen, že věk dětský je bohatý na křeče všeho druhu, a rozhodnouti, jakého původu tyto křeče jsou, jest věcí odborného zkušeného dětského lékaře. Jednou to může býti vysoká horečka, po druhé zácpa, jindy průjem, jindy opět rachitis nebo potrava, někdy infekční nemoc, zánět mozkových blan atd. atd. Jen toto vypočítání stačí k důkazu, jak důležito je lékaře v brzku volati.
Zbývá nám ještě promluviti o dvou nemocech dětského věku, a to o syphilis a tuberkulose.
Příjice věku kojeneckého jest nemocí zděděnou po rodičích. U rodičů nemusí býti viditelných známek této nemoci. Plod takovýchto rodičů často odumře a nastává potrat, nebo předčasně se narodí buď mrtvé nebo živé dítě.
První a velmi charakteristickou známkou zděděné příjice jest úporná suchá rýma, stěžující dítěti ssání a dýchání. Již dle zvláštního dýchání může lékař vysloviti podezření na příjičné onemocnění. Brzo dostavuje se skvrnitá vyrážka zvláštní měděné nebo hnědé barvy na čele, obočí, bradě, vnitřní ploše rukou a na chodidlech. Patičky bývají zvláště červeně lesklé. Pokožka na zčervenalých místech se odlupuje. Dítě má bolavé koutky, na rtech trhliny. Žlázky mízní bývají zvětšeny, tvrdé, nebolestivé. Někdy nalézáme zejména kol řiti kulaté, ovální výrůstky kožní, které se mohou rozpadati a tvořiti vředy.
Neléčí-li se dítě, může dojíti ke změnám na kostech, při čemž kosti, zejména prsty zduří a pohyblivost končetin je značně omezena. Též játra a slezina bývají zvětšeny. Jsme-li v pochybnostech, zda jedná se skutečně o zděděnou příjici, může nám býti vodítkem léčení rtutí, kde v brzku nastává při příjici zřetelné zhojení. Též zkouška krevní, tak zv. reakceWassermannova, nám značně při diagnose prospěti může.
Přednášku zakončíme krátkým doslovem o tuberkulose v nejútlejším věku. V prvém roce není tak častá, na věk pozdější připadá tím více případů. Tuberkulosa může býti po rodičích zděděná anebo získaná již v nejútlejším věku. Jedni myslí, že se tak stává zažívacím ústrojím, zejména nakaženým mlékem kravským (Behring). Avšak tato hypothesa, byť i pro některé případy zůstávala platnou, překonána je míněním druhým (Kochovým), že infekce tuberkulosním bacilem děje se přímo z okolí dítěte kašlem a rozprášeným hlenem tuberkulosního člověka, který se pohybuje v okolí dítěte. Jak často to bývají zejména staré, kašlavé chůvy, jichž kašel za stařecký se pokládá a zatím spočívá na tuberkulosním podkladě. Líbání takových chův též mnohou tuberkulosu dítěte má na svědomí. Z řečeného vysvítá, že jest nutno bezohledně nemocného plicním neduhem z okolí kojence odstraniti. Tuberkulosa u kojenců nejevívá se jako u dospělých onemocněním plic, děti nemusí kašlati a mohou míti tuberkulosu. V tom věku zachvacuje tuberkulosa ponejvíce některou uzlinu mízní uvnitř těla. Žláza taková může sesýrovatěti a provaliti sedo oběhu krevního a způsobiti buď zánět mozkových blan anebo celkovou tuberkulosu. V příznivém případě zvápenatí a není pak jedinci po celý život na závadu. Někdy se však stává, že takové spící bacily ve zvápenatělé žláze některou prudkou infekční nemocí jsou opět k životu probuzeny a překvapí okolí opětným vzplanutím tuberkulosy.
To bývá nejčastěji obraz tuberkulosy věku kojeneckého, ovšem setkáváme se též tu a tam s tuberkulosou plic anebo jiných orgánů, ale to jsou případy řidší.
Jest ovšem ještě mnoho nemocí, jimiž kojenec onemocněti může, to však nejsou nemoci náležející pouze věku kojeneckému, nýbrž vyskytují se i v letech pozdějších.
Vynechal jsem nemoci ústrojí zažívacího, poněvadž bylo o nich promluveno samostatně na jiném místě.
Poznámka redakce: Použitý materiál pochází ze soukromé sbírky doc. T. Blažka, CSc.