Akademický bulletin 2.lékařské fakulty UK
listopad 1996

Měsíc na freiburgské Kinderklinik

( Josef Zámečník student 5. ročníku 2. LF UK)

V rámci výměnné akce studentů medicíny pořádané doc. MUDr. J. Jandou, CSc. z I. dětské kliniky 2. LF UK za českou stranu a prof. Dr.med. Brandisem z Universitäts- kinderklinik Freiburg za stranu německou, jsme měli my, trojice mediků 5. ročníku naší fakulty - Š.Vodičková, P. Plaček a J. Zámečník, možnost strávit měsíc na dětské klinice freiburgské univerzity.
Rád bych Vás informoval jednak o tom, jak vypadá práce na jednom z předních výukových pracovišť, a kterak probíhá studium medicíny v Německu.
Práce studenta na dětské klinice Hned na začátku jsme zaregistrovali několik rozdílů: Pracovní doba začíná pro všechny ( studenty, lékaře, laboranty, profesory) až v 8.15 a končí v 17 hodin, a tak člověk stráví s pacientem v podstatě většinu dne. (My jsme byli přiděleni každý na jinou stanici dětské kliniky- na odd. větších dětí, odd. kojenců, odd. nedonošených dětí, a po týdnech jsme se střídali.) Studentů na jedné stanici je velmi málo- většinou jeden až dva a tráví na ní více týdnů. Mimochodem, je zvykem, že stanice na klinikách nemají svá čísla, nýbrž že se nějak jmenují - většinou po významném lékaři či badateli - Moro, Escherich, Salge atd.
Na stanici má medik své pevné místo a své úkoly, které musí plnit a za které je odpovědný. k takové práci patří například příjmové a propouštěcí vyšetřování pacientů, odběry krve a zavádění infúzí, psaní zpráv, domlouvání vyšetření mimo kliniku, vyšetřování moči, péče o část administrativy stanice. Den začíná ranní vizitou, na které se sejdou lékaři, sestry, rehabilitační personál a studenti, a pokračuje prací na oddělení. v poledne se na tři čtvrtě hodiny schází celá klinika na tzv. Mittagsbesprechung (polední porada), kde po hlášení příjmů a problémů jednotlivých stanic následuje rentgenologický seminář a pokaždé krátká přednáška, či referát jednoho z lékařů (následovaný většinou dost bouřlivou diskusím - Němci rádi diskutují). Po obědě musí student dokončit svou práci na stanici a pak se může zúčastňovat odpoledních seminářů pro studenty nebo večerních seminářů pro studenty a mladé lékaře. Medik není na klinice do večera každý den, jednou týdně si může vzít odpoledne volno na studium. Veliký důraz je, jak vyplývá z výše uvedeného, na praktické dovednosti.
Studium medicíny v Německu Studium medicíny je podobně jako u nás 6-ti leté, tj. 12 semestrů. Celé je pak rozděleno do 4 bloků, ukončených státními zkouškami. Tyto státní zkoušky mají poněkud jinou podobu než naše státní zkoušky - jsou totiž centrálně řízené, většinou písemnou formou ( jsou to tzv. multiple choice testy - určuje se jedna z navržených možností , a jen jedna je správně), testy jsou shodné pro každého studenta všech univerzit v Německu a konají se na celém území současně. Tyto státní zkoušky jsou skutečným postrachem studentů, protože vyžadují veliký rozsah znalostí - student musí ovládat vše, co se za několikasemestrální blok naučil. Má to i několik výhod: vyučující je nucen vyučovat látku ve standardním rozsahu, neklade se důraz na své oblíbené detaily a student přesně ví, co se po něm bude při zkoušce chtít. v Německu je rovněž samozřejmé, že je dostatek nových učebnic a materiálů - jen z oboru pediatrie jsme zaregistrovali 8 řad téměř každoročně obnovovaných učebnic buď německých autorů nebo přeložených. Zkoušky tak, jak jsme na ně zvyklí my - formou ústního pohovoru se většinou neorganizují - na konci semestru se skládá z příslušných oborů tzv., klausura, a to opět formou testu.

  • 1. Blok prvních 4 semestrů je nazýván "naturwissenschaftliche Basisfächer"- přírodovědní základ či "Vorklinik" -preklinické obory. Zahrnuje obory jako anatomie, histologie, fyzika, medicínská sociologie, terminologie, biologie, fyziologie. Na závěr tohoto bloku je zkouška zvaná Physikum (obdoba státních zkoušek z klinických oborů). Studenti tvrdí, že je to nejtěžší zkouška na medicíně. Skládá se z písemného testu ( není to však žádný testík, ale dvoudenní mnohahodinové testování) a ústní zkoušky před komisí ze 2 oborů. To, ze kterých oborů bude medik ústně přezkoušen se však dozví jen 2 týdny před zkouškou, a to losem.
  • 2. Blok dalších 6 semestrů zahrnuje tyto předměty: obecná patologie, obecná farmakologie, mikrobiologie, dějiny medicíny, lidská genetika, klinická chemie, patofyziologie, patobiochemie a tzv. "Untersuchungskurs" - obdoba našich propedeutik,- tento obor řadí studenti mezi nejoblíbenější. Po ukončení následuje 1. státní zkouška, pouze formou (opět několikadenního) písemného testu.
  • 3. Třetí blok se jmenuje "Klinische Jahre" - klinická léta. Jde o základy interny, chirurgie ,pediatrie, gynekologie, o speciální patologii, speciální farmakologii a o oční, ORL, kožní lékařství, ARO, a tzv. "ökologisches Stoffgebiet", což je toxikologie, soudní a sociální lékařství a hygiena v jednom. To celé trvá 10 semestrů. Po tomto období je 2. státní zkouška, mnohem náročnější - 4 denní testy a 2 vylosované předměty ústně ( los tažen opět 14 dní před zkouškou). Na přípravu k 2. SZ mají studenti období půl roku, které je prý studiem zcela vyplněno.
    Po 2. SZ o letních prázdninách musí vykonat student tzv. "famulaturu"- funguje na odděleních jako famulant a famuluje ( praktikuje) ze 3 hlavních oborů ( po 1 měsíci) v nemocnicích a 4. měsíc stráví u praktického lékaře.
  • 4. Následuje tzv. "Praktisches Jahr" - praktický rok, zkratka PJ (čti péjot) se užívá pro označení studenta v praktickém roce. Každý PJ absolvuje stáž na 3 klinikách, a to z interny, z chirurgie a z volitelného oboru. Každý 12-16 týdnů a platí, že v zahraničí smí být odstážováno max. 2/3. Formulováno tak proto, že opravdu poslední rok studia tráví medici většinou na zahraničních klinikách.
    Závěrečná 3. SZ je jen ústní, ze 4 předmětů před komisí - interna, chirurgie, pediatrie a volitelný obor ( volí se opět losem jakýkoli předmět z posledních 4 let).
    Po poslední zkoušce je z PJ čerstvý AIP - Arzt im Praktikum - praktikující lékař. Ten většinou nastoupí na nějakou kliniku a po 18-ti měsíční praxi může odejít "do terénu"a pracovat jako samostatný lékař. Po ukončení studia neobdrží absolvent automaticky titul ( v Německu Dr.med.). Ten je spojen s vypracováním tzv. Doktorarbeit ( doktorské práce) - titul by měl být vlastně vědeckou hodností, ale doktorskou práci prý píše každý, neboť lékař bez doktorátu je pro pacienta jaksi "podezřelý". u studentů není Doktorarbeit příliš v oblibě, protože spíšnež práce na vlastním výzkumu čeká studenta zpracovávání dat výzkumu zadávajícího badatele.
    P.S.Celý měsíc jsme nestrávili jenom na klinice, k výletům lákal ( a také přilákal) okolní Schwarzwald, a blízkost švýcarských a francouzských hranic... Pokud budete mít možnost zúčastnit se podobné stáže, neváhejte, stojí to zato.

    Změna kódování